Historie loutkového divadla

Loutkové divadlo nebo loutkoherectví je forma umění, která je úzce spjata s uměním, literaturou a lidovým uměním. Jeho kořeny zasahují až do starověku, první loutkové hry se formovaly v Indii, Egyptě, Indonesii, Číně a na Jávě. V té době loutkové divadlo souviselo s náboženstvím a loutkové hry vyprávěly příběhy o bozích. V jávském divadle se figurka zvaná wajang promítala na plátno a divák sledoval jen ji a děj vyprávěl recitátor. V Egyptě jako loutky sloužily sochy. Už tehdy vyprávělo loutkové divadlo o boji mezi dobrem a zlem.

Fenomén loutkového divadla je v Čechách a na Slovensku spjatý s evropskou tradicí kočovných divadelních skupin, které putovaly po Evropě od 16. století, do Čech se dostaly v 18. století. Tehdy divadelníci kočovali, protože statická divadla ještě nebyla běžná. V těchto časech hrávali kočovní herci buď naživo, nebo s loutkami. Zajímavostí je fakt, že hry byly vždy pro dospělé a i loutkové divadlo, ve kterém herci hráli opery a oblíbené rytířské příběhy, navštěvovalo dospělé publikum.

První loutkové hry byly Faust a Don Juan a nejvyspělejší divadelní kultury byly v Itálii a Anglii. Právě umělci z těchto krajin nejvíc ovlivnili vývoj divadla ve střední Evropě. Podle jejich vzoru vznikli v 17. století německé divadelní skupiny. Jejich představení byla známá i v Čechách a na Slovensku.  

Loutkové divadlo pro děti vzniklo až o mnoho déle. V Evropě se dětské loutkové divadlo objevilo až v 19. století, v Čechách a na Slovensku až v polovině 20. století. V té době se totiž objevil film, který se stal konkurentem kočovných společností, loutková divadla se už hůř inovovala. Právě proto začali kočovníci zkoušet hrát pro děti, což bylo velmi úspěšné. Dvacáté století znamenalo pro profesionální loutkové divadlo velmi pozitivní a prudký vývoj, na který navazují současní umělci.

Loutkové divadlo Marionetino pracuje na zachování a prohlubování tohoto jedinečného umění pro děti a přináší vám klasické pohádky, veselé postavičky a praktické provedení loutkového divadla.